Být sama sebou a neohýbat se stále jako stéblo trávy se někdy jeví, jako zcela nadlidský výkon...
Určitě to všichni dobře známe, chceme sice to.. ale musíme dělat tamto..
Mám to podobně, nejsem žádná výjimečná výjimka.
Bojuji se sebou dnes a denně, můj život je má práce. Minulý rok byl vážně hrozný, jakože hodně, do dílny jsem nakonec pomalu ani nepáchla, nad čím dříve publikum jásalo, to nechávali loni ladem. Snad poprvé se mi povedlo mít našito před sezonou a spokojeně jsem si poklepávala na ramínko, jak jsem připravená a nachystaná a jak si vlastní silou a pilou vydělám na nová okna. Nestalo se. Přišla válka a prodeje všeho byly tytam. Na trzích, kde bývali lidé nadšení, byli vlažní - bez zájmu. Online obdobně. Žádné nadšení z nových sukének se příliš nekonalo.. a to trvalo celou sezonu.
Na podzim už jsem opravdu nevěděla kudy kam, když to zleva - zprava nejde. Tak jsem do toho hodila vidle a nechala to koňovi. Vánoce byly skromné, ale zdraví je mi přednější.. Hlavně to mentální, které neúspěchy trpí opravdu hodně. A přišel nový rok.. a ono nic! V okurkové, kdo by čekal prodeje letních sukní, jasně..
Většinu času jsem trávila úvahami.. o sobě, o své práci, o svých vizích budoucnosti .. a měla jsem dojem, že pluji v nějakém vzduchoprázdnu, neukotvená, nespokojená, nechtěná.
Zázračně se vše zlepšilo s prvními opravdu jarními dny, kam nechodí slunce, tam musí lékař!
Konečně jsem zase aktivní, drandím mašinu o sto šest, cvakám sukénky jak baťa cvičky (v mém mikro měřítku) a mám pocit nějaké spokojenosti. I když ne docela. Pocit prázdnoty se nikam nepoděl, je tady se mnou stále. Mám stále nějakou utkvělou představu, že musím dělat VÍC! Víc - s přesahem, budovat hodnoty!! Také jsem se konečně vrhla na vyšívací předlohy a vůbec mám velké plány, ale ty jsem měla vždycky. Jen tentokrát, protože na sobě makám, mám jiskérku naděje, že se novinky ve značce neudějí za pár let, ale třeba už tuto sezonu!
Dlouho jsem na to nemohla přijít, co bych já tak mohla dát světu.. Umím toho opravdu hodně ale. ...
A včera mě TO napadlo.. Vždyť ono bude úplně stačit, když budu předávat "sebe"!
Sleduji několik zajímavých vlogů a samotnou mě nenapadne, že "jediné" co ty lidi dělaj je, že mluví o sobě, o tom jak žijí, co dělají? Fakt? Je to tak easy? No - je no - asi..
Mám hodně předatelných názorů a poznatků. Nejen samozřejmě řemeslné know-how, ale i to existenční. Jak se hledá klid, jak se buduje šatník, jak být minimalistou a nežít v holobytě, jak se pěčó bochte a proč péct, když pekárna je za rohem?!
Teorie by mi šla..
Včil ta praxe!
Jaká témata by byla zajímavá, poutavá? O čem byste chtěli číst, či snad poslouchat?
M.